Jste na dovolené v Japonsku. Jako správný dobrodruh jste se rozhodli prozkoumat malé, venkovské město. A ujel vám poslední autobus zpátky do civilizace. Projíždíte Booking, Airbnb, Agodu a... nic. Jediné, co se před vámi v pustině, kde tanuki dávají dobrou noc, rozprostírá, je kýčovitá budova připomínající zámek v Disneylandu, kdyby jej navrhoval architekt na metamfetaminu, s neonovým nápisem „Sindibad Love Flower Heaven“. A vy tušíte. A bojíte se. Že jakmile vejdete, tak nejen, že za jednu noc utratíte tolik, co za JR Pass, který jste stejně ani pořádně nevyužili, ale ke všemu si odnesete minimálně nějakou nepěknou pohlavní chorobu. Je to ale opravdu tak? Jsou japonské love hotely semeništěm hrůzostrašného hříchu, špíny a neřestí? Jak, pokud vůbec, se na takovou zkušenost připravit a co očekávat? A jak ze svého pobytu vytěžit, jako správný Čech, úplně vše?